Díky laskavosti pracovníků Národního divadla Brno - Janáčkova divadla, se uskutečnila ve společenských prostorách opery výstava velkoplošných obrazů architekta Aleše Navrátila, pedagoga na Ústavu zobrazování Fakulty architektury VUT. Ve středu 10. 2. 2010 proběhla vernisáž, a protože se předpokládala většinová účast studentů fakulty, byla spojena s komentovanou prohlídkou této zajímavé budovy včetně části zákulisí. (plánovaná trasa musela být zkrácena, protože velký počet zájemců – odhadem nad dvě stovky - nedovolil pohyb v některých technicky vypjatých zákulisních prostorách). Komentáře se, kromně odborných pracovníků divadla, ujal profesor Ivan Ruller, který se osobně podílel na projektu opery, profesor Vladimír Šlapeta, děkan Fakulty architektury, a architekt Karel Doležel z Národního památkového ústavu v Brně.

Sama výstava se chlubí jedním prvenstvím. Obrazy jsou netradičně nainstalovány v obou horních podlažích nástupních prostor na dřevěném obložení stěn (běžně se instaluje v mobilních panelech ve středním podlaží). Tento způsob instalace si vyžádala jednak velikost vystavených obrazů, především však byla umožněna citlivým, neinvazivním zavěšením děl v horní spáře obložení. Vystavené obrazy jsou abstraktní. Jejich nosným prvkem je jakýsi tvarově i barevně proměnlivý volný ornament, vycházející ze vzdáleného figurálního zázemí. Z Brna pocházející architekt Adolf Loos v roce 1929 ve svém známém eseji o ornamenu napsal: „Moderní ornament nemá ani rodičů ani potomstva, ani minulosti ani budoucnosti.(…) My, isolováni, aristokraté, máme své moderní umění, umění, které nahradilo ornament. (…) Člověk dneška užívá nebo zahazuje, podle své libovůle, ornamenty kultur starých a exotických. Nevynalézá již nových. Šetří a soustřeďuje svou schopnost vynalézavosti  pro věci vyšší“.

Výtvarník a komentátor umění Jan Dočekal na uvedený citát, který staví do polemické opozice, navazuje: „Navrátil je „otcem“ nových ornamentů. Jsou podstatnou složkou jeho práce, dosaženou vnuknutími na cestě účelného vývoje od originálně přetvořených figurálních kompozic k lineární abstrakci, jež je před ním stále otevřena, ukazujíc k novým možnostem. V souvislostech života a tvorby je to pro Navrátila, myslím si, věc nejvyšší“.

Aleš Navrátil

Výstava končí 16. března 2010.