Absolvent FA VUT mezi oceněnými na BIG SEE Awards 2026: Tomáš Müller uspěl s vizí interaktivní architektury
Fakulta architektury VUT v Brně má své zastoupení mezi výraznými
mladými tvůrci, kteří uspěli na mezinárodní scéně. Absolvent Tomáš Müller byl
zařazen mezi oceněné v rámci BIG SEE Awards 2026, kde zaujal svým projektem
zaměřeným na adaptivní a interaktivní architekturu.
Müllerův projekt Interactive Architecture: Origami-Based
Kinetic Shells, který vypracoval jako diplomovou práci pod vedením Martina
Kaftana na Ústavu experimentální tvorby FA VUT, představuje přístup, v němž
architektura není statická, ale aktivně reaguje na proměnlivé podmínky
prostředí.
Návrh vychází z principů skládání papíru – origami – a
propojuje je s digitálním navrhováním, parametrickými nástroji a
pokročilými výrobními procesy. Výsledkem je systém kinetických skořepin,
které dokážou upravovat svou podobu v závislosti na slunečním záření či
pohybu uživatele.
Takto vzniká dynamické prostředí, které se přizpůsobuje v reálném
čase a otevírá nový typ vztahu mezi člověkem a prostorem. Projekt zároveň reaguje
na aktuální environmentální výzvy – adaptivní stínicí systémy představují
jednu z cest, jak zlepšit tepelný komfort budov a přispět k udržitelnějšímu
navrhování.
Silná nominace a
potenciál do budoucna
Na kvalitě projektu se shodl i jeho nominátor, architekt Marek
Jan Štěpán. Ve svém hodnocení vyzdvihl především „svěžest a jasnost
architektonického i koncepčního myšlení“, které podle něj může významně
ovlivnit budoucí podobu architektury.
Zdůraznil také schopnost autora navrhovat struktury, které se
dokážou přizpůsobovat proměnlivým podmínkám i lidským potřebám. Müllerův
projekt tak podle něj otevírá architektuře nové možnosti interaktivity,
umožněné současným technologickým vývojem, a ukazuje cestu k odolnějším a udržitelnějším
řešením.
Vývoj návrhu prošel od experimentů s papírovými modely přes
fyzické prototypování až k vytvoření digitálního nástroje, který umožňuje
navrhovat i řídit chování kinetických struktur. Tento proces propojuje výzkum,
design i technologii a podtrhuje komplexnost autorova přístupu.
Od studia k
pedagogické spolupráci
Na svůj diplomní projekt Müller navázal i po absolvování. V
loňském roce pokračoval ve spolupráci s Ústavem experimentální tvorby FA VUT,
kde se podílel na vedení ateliéru Design and Build, zaměřeného na
realizaci projektů v praxi.
Tato zkušenost dokládá schopnost přenášet experimentální přístup z
akademického prostředí do reálných návrhových a realizačních procesů a zároveň
zapojovat další generaci studentů do aktuálních témat architektonické tvorby.
Zařazení mezi oceněné v rámci BIG SEE Awards potvrzuje, že mladá
generace architektů z FA VUT dokáže reflektovat globální témata a přicházet s
inovativními řešeními na pomezí architektury, technologií a environmentální
odpovědnosti.
Rozhovor s Tomášem Müllerem
Ve svém projektu pracujete s kinetickými strukturami inspirovanými origami. Co pro vás bylo během vývoje největší výzvou a jak se proměňoval váš původní koncept?
Projekt Interaktivní architektura začínal zkoumáním origami. Za
pomocí digitálních navrhovacích nástrojů (prostředí Rhino Grasshopper) nebylo
problém vytvářet komplexní struktury a jejich výrobní data. Pro jednodušší
vývoj kinetických skořepin však bylo nutné přijmout kompromis a pracovat s
pravidelnějšími formami. V tomto momentě jsem se dostal do fáze, kdy jsem
potřeboval přijít s mechanickým principem, který by dále umožnil vyvíjet
adaptivní systém, kterým interaktivní architektura je.
Při tomto vývoji byly naprosto neocenitelné mezioborové konzultace
s expertem na stavební mechaniku ze Stavební fakulty VUT Petrem Frantíkem.
Možnost propojit architektonické koncepční myšlení se stavební mechanikou pro
mě byla zásadní zkušenost, která celý koncept posunula od čistě teoretické vize
výrazně blíže případné realizovatelnosti.
Když mi můj vedoucí diplomové práce Martin Kaftan představil základní principy fungování environmentálních analýz v prostředí Climate Studia, což je specializovaný doplněk pro digitální simulace v navrhovacím prostředí Rhino/Grasshoper, v následných digitálních simulacích chování kinetických struktur už nebyl problém.
BIG SEE Awards zdůrazňují relevanci a společenský dopad architektury. Jak podle vás může interaktivní architektura reálně reagovat na klimatické změny a potřeby uživatelů?
Interaktivní architektura se zrodila ze snahy nenavrhovat konstrukce, které spotřebovávají velké množství stavebních materiálů, jejichž nadprodukce v období po 2. světové válce (Velkého zrychlení/Antropocénu) přispěla ke změnám klimatu. To vedlo ke zkoumaní lehkých a odolných origami struktur. Vychýlením přírodní rovnováhy se navíc začínají čím dál více objevovat extrémy v počasí, což nás dále vede k nutnosti vyvíjet adaptivní systémy, které by jednou mohly být schopny tyto změny balancovat.
Výsledná práce však tohoto nedosáhla. Namísto toho se zaměřila na
demonstraci schopnosti vytvořit adaptivní prostor, který se automaticky stará o
komfort svých uživatelů sledováním okolních podmínek. První oblastí, ve které
to bylo demonstrováno, bylo adaptivní stínění uživatelů struktury. Představte
si prostor, kterým procházíte a on sám sleduje, kde na obloze zrovna svítí
slunce a jak postupně prostorem procházíte. Kinetické struktura mění tvar a
spotřebovává energii jen tehdy a tam, kde je to skutečně potřeba.
Jak vás studium na FA VUT ovlivnilo v přístupu k experimentu a
práci s technologiemi – a co si z něj odnášíte do další praxe?
Experiment beru jako cestu, jak otestovat všechny možné variace v
designu. Není potřeba se bát udělat chybu, často se totiž nejedná o chybu, ale
pouze o variantu, která se dá vylepšit a pokračovat dál ve vývoji. Tento
experimentální proces se dá urychlit, pokud se podaří aktivně propojovat s
odborníky napříč obory, což se mi díky studiu na Ústavu experimentální tvorby FA
VUT dařilo.
Během mého studia jsem se naučil modelovat téměř neomezené formy,
to už však dnes nestačí. Je doopravdy potřeba zapojovat a propojovat obory,
architektura ve spojení s informatikou nám dává možnost nejen navrhovat
libovolnou formu, ale také vytvářet její iterace. Zároveň pomocí stejných
nástrojů můžeme a musíme výslednou formu podrobit analýze a na základě evaluace
si vybrat nejlepší možnou variantu, anebo formu ohýbat tak, aby na proměnlivé
podmínky reagovala.
Je také mimořádně důležité sledovat vývoj technologií, sledovat
možnosti, které tento vývoj umožňuje, aplikovat je a ukazovat, čeho je možné
dosáhnout. Z celého studia si tedy odnáším odvahu experimentovat, zapálení pro
sledování technických novinek a potvrzení, že digitální navrhování je stále
relevantní.
| Vložil(a): | Rychnovská Anna Mgr. |
|---|---|
| Vloženo dne | |
| Poslední aktualizace |