KULTURA NESOUHLASU: POLITIZACE PROSTOROVÝCH PRAKTIK
Jelikož tradiční univerzity ztratily monopol na produkci vědomostí v oblasti prostorových disciplín, měli bychom si klást otázku, kde mohou mladí architekti získat prakticky orientované zkušenosti, mimo nekonečné stáže v architektonických kancelářích. Na druhou stranu matoucí vystavěná realita poháněná dynamikou realitního trhu a prekarizovaný sektor umění a kultury, ve kterém se někteří architekti angažují, jsou spojeny s různými nástrahami. Jaké strategie můžeme použít, abychom repolitizovali městský rozvoj? Jak můžeme osvobodit architekta od role „nástroje v rukou moci“ a učinit jej spíše posluchačem, moderátorem a kritickým hlasem postihovaných a marginalizovaných?
Miodrag Kuč je interdisciplinární umělec a urbánní teoretik, vyškolený jako architekt a urbanista v různých kulturních prostředích. Jeho práce se zabývá rolí pomíjivých struktur v nejistých urbánních podmínkách a prostorovými zásahy marginalizovaných sociálních skupin. Je zakladatelem studia ParaArtFormations, které pracuje na pomezí urbánních studií, performativního plánování, umělecké intervence a mikropolitik. V současnosti vede program a výzkumnou jednotku na ZK/U Berlin (Centrum pro umění a urbanismus), která se věnuje objevování nových způsobů produkce vědomostí skrze pohled kritické urbánní pedagogiky.
JSME ARCHITEKTI? O VZDĚLÁVÁNÍ, ARCHITEKTONICKÉ PROFESI A INSTITUCIONÁLNÍ KRITICE
V posledních patnácti letech je vzdělávání architektů vystaveno dvojímu tlaku. Jeden směr pramení z rekalibrace institucionálního rámce vysokého školství a je spojen s tím, co je někdy označováno jako „výzkumný obrat“. Na zvyšující se požadavky a výkon ve výzkumu školy architektury a designu reagovaly mlhavě artikulovaným přístupem nazývaným „research by design“ (výzkum skrze navrhování). Tento „úskok“ zřetelně ukazuje na epistemologický předěl mezi architekturou a metodologicky ukotvenějšími vědeckými obory, které provádějí výzkum bez přívlastků. Ve své podstatě stejný problém, který ale tentokrát přichází z vnějšku, je obvykle formulován jako problém teorie a praxe. Tento směr kritiky často poukazuje na odtažitost architektonického vzdělávání od reálných problémů a aplikovatelnost architektonického výzkumu do reálného života. Otázka relevance je přesně tím akupunkturním bodem, který spojuje pochybnosti o vztahu akademie a architektonické praxe, potažmo pochybnosti o relevanci architektonické profese pro současnou „Společnost“. Tímto postupem se z epistemologické otázky o podstatě architektonické výuky a výzkumu stává otázka ontologická: Jak se jako architekti vztahujeme k okolnímu světu a jakou roli v něm chceme hrát?
Přednášková série „Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice“ se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, statutárního města Brna a Nadace české architektury.
MIODRAG KUČ: KULTURA NESOUHLASU, POLITIZACE PROSTOROVÝCH PRAKTIK
Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně, ve spolupráci s Galerií Architektury Brno a Studentskou obcí Fakulty architektury zve na přednášku interdisciplinárního umělce a urbánního teoretika Miodraga Kuče „Kultura nesouhlasu: Politizace prostorových praktik“, která je součástí přednáškové série „Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice“. Akce se uskuteční ve čtvrtek 7. listopadu v 19:00 v přednáškové místnosti A117 na Fakultě architektury, Poříčí 5, Brno. Přednáška bude v angličtině.KULTURA NESOUHLASU: POLITIZACE PROSTOROVÝCH PRAKTIK
Jelikož tradiční univerzity ztratily monopol na produkci vědomostí v oblasti prostorových disciplín, měli bychom si klást otázku, kde mohou mladí architekti získat prakticky orientované zkušenosti, mimo nekonečné stáže v architektonických kancelářích. Na druhou stranu matoucí vystavěná realita poháněná dynamikou realitního trhu a prekarizovaný sektor umění a kultury, ve kterém se někteří architekti angažují, jsou spojeny s různými nástrahami. Jaké strategie můžeme použít, abychom repolitizovali městský rozvoj? Jak můžeme osvobodit architekta od role „nástroje v rukou moci“ a učinit jej spíše posluchačem, moderátorem a kritickým hlasem postihovaných a marginalizovaných?
Miodrag Kuč je interdisciplinární umělec a urbánní teoretik, vyškolený jako architekt a urbanista v různých kulturních prostředích. Jeho práce se zabývá rolí pomíjivých struktur v nejistých urbánních podmínkách a prostorovými zásahy marginalizovaných sociálních skupin. Je zakladatelem studia ParaArtFormations, které pracuje na pomezí urbánních studií, performativního plánování, umělecké intervence a mikropolitik. V současnosti vede program a výzkumnou jednotku na ZK/U Berlin (Centrum pro umění a urbanismus), která se věnuje objevování nových způsobů produkce vědomostí skrze pohled kritické urbánní pedagogiky.
JSME ARCHITEKTI? O VZDĚLÁVÁNÍ, ARCHITEKTONICKÉ PROFESI A INSTITUCIONÁLNÍ KRITICE
V posledních patnácti letech je vzdělávání architektů vystaveno dvojímu tlaku. Jeden směr pramení z rekalibrace institucionálního rámce vysokého školství a je spojen s tím, co je někdy označováno jako „výzkumný obrat“. Na zvyšující se požadavky a výkon ve výzkumu školy architektury a designu reagovaly mlhavě artikulovaným přístupem nazývaným „research by design“ (výzkum skrze navrhování). Tento „úskok“ zřetelně ukazuje na epistemologický předěl mezi architekturou a metodologicky ukotvenějšími vědeckými obory, které provádějí výzkum bez přívlastků. Ve své podstatě stejný problém, který ale tentokrát přichází z vnějšku, je obvykle formulován jako problém teorie a praxe. Tento směr kritiky často poukazuje na odtažitost architektonického vzdělávání od reálných problémů a aplikovatelnost architektonického výzkumu do reálného života. Otázka relevance je přesně tím akupunkturním bodem, který spojuje pochybnosti o vztahu akademie a architektonické praxe, potažmo pochybnosti o relevanci architektonické profese pro současnou „Společnost“. Tímto postupem se z epistemologické otázky o podstatě architektonické výuky a výzkumu stává otázka ontologická: Jak se jako architekti vztahujeme k okolnímu světu a jakou roli v něm chceme hrát?
Přednášková série „Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice“ se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, statutárního města Brna a Nadace české architektury.
| Vložil | Toman Radek, Ing. arch. |
|---|---|
| Vloženo dne |