Habilitační řeč Marka Jana Štěpána
Tělo, světlo, ticho
V pátek 23. ledna 2026 dopoledne proběhla v malé aule fakulty architektury v přízemí habilitační řeč Marka Jana Štěpána. Přítomna byla vědecká rada, habilitační komise, odborná veřejnost, fanoušci a fanfaróni. Kvůli ledovce na celém Brněnsku se začátek opozdil. Mírně nervózní habilitant se trochu zklidnil po zdravici „Tak Marku good luck!!“ prof. Šlapety z Paříže. Habilitanta představila předsedkyně habilitační komise prof. Urbášková.
Téma přednášky „Tělo světlo ticho“ si vynutilo výlet do privatissima niterných prožitků řečníka. Hovořil o tom, jak niterné zážitky ovlivnily jeho tvorbu a doložil to na základě jejich spojitosti se třemi konkrétními sakrálními stavbami a jednou obětní miskou.
Svou řeč zakončil těmito slovy:
„Okamžiky nejniternější tvorby přicházejí jako krátké chvilky zcela podle své libost. Jsou příhodným okamžikem, časem těhotným myšlenkou, kairosem. Tyto chvilky jsou pro mne, jako tvůrce podstatné, cením si jich a vnímám je jako propojení s vyšším řádem. Tvorbou si kalibrujeme intuici a rozlišovací schopnost právě tyto chvíle poznat. Můj popis je pokusem zachytit mlžný odraz těchto záblesků dokonalosti něčeho nade mnou, k čemuž se dílem snažím přiblížit. Sám jsem jako tvůrce odrazem velkého Tvůrce a jeho nástrojem. Jsem vlastně hmotař, zacházející s cihlami a betonem. Hledání je někdy bolestivé, čekání na správný okamžik někdy dlouhé. Proces je však pro mne důležitý, nezbytný a naplňující. Snažím se proto osvojit stále jemnější rozlišovací schopnost mezi dobrým a špatným. Tvorba je mi světlem! … a potřebuji k ní, jak už víte tělo a ticho.“
Po zodpovědění dotazů profesora Hrůši, Kováče, Chybíka a Přikryla následovala debata v užším kruhu, úspěšné završení habilitačního procesu a slavnostní oběd.
| Vložil(a): | Šimonová Adéla |
|---|---|
| Vloženo dne | |
| Poslední aktualizace |