Marie Davidová, MArch, Ph.D. absolvovala magisterské studium na AHO v Oslo, pracovala v ateliéru Snohetta a v roce 2007 spoluzaložila pražský ateliér Collaborative Collective. Marie Davidová se věnuje výzkumu, zabývá se okrajovými vlastnostmi dřeva. Doktorské studium zakončila v ateliéru Miloše Floriana na FA ČVUT a v současnosti je vědeckou pracovnicí na FUA TU v Liberci.
Anotace:
Diskuse o dýchajících stěnách (v angličtině ‚breathing walls‘) začíná s teoretickou prací Davida Leatherbarrowa v kontextu performance v architektuře a v závislosti na tomto tématu, v kontextu přesměrování chápání architektonické profese (Leatherbarrow, 2009). V době okolo začátku milénia se začíná závazně diskutovat o interakci architektury se svým prostředím, což zahrnuje právě proces průstupnosti a ‚biotické i abiotické agence‘ skrze její hranice (Addington, 2009; Addington & Schodek, 2005). V té samé době sahají tito autoři, jako Addington, Leatherbarrow, Hensel a další (Addington, 2009; Hensel, 2013; Leatherbarrow, 2009) převážně k referencím z modernismu, jako je Costa, Le Corbuisier a podobně, možná jen z důvodu přijatelnosti tématu tradiční společností v rámci profese.
Referovaní modernisti se pravděpodobně dostali k tématu díky politické situaci v zemích s extrémními klimaty v té době (některé nejsou předmětem diskuse). Vzhledem k evidentnímu vstupu do jiné klimatické, eko-systemické a politické situace není možné zanedbat tradiční vlivy těchto zemí. Přímé reference dýchajících stěn jsou zásadní a jasné v orientální, často arabské, architektuře. Jak ukázáno vlastním mapováním, ta měla zásadní vliv na portugalskou a španělskou architekturu, která v návaznosti ovlivnila zásadně Latinskou Ameriku.
Nebudeme ale diskutovat originalitu konceptu, ale jeho relevanci, evoluci a adaptaci na lokální podmínky. Přednášející porovná svůj ‚research by design‘ výzkum v tomto historickém kontextu z důvodu současného kritického nárůstu klimatických extrémů v Česku (Czech Republic Ministry of the Environment & Czech Hydrometeorological Institute, 2015). Představí se zde tedy jediný cíl: ‘adaptace architektury a městského prostředí na změnu klimatu a tudíž podpora biodiversity‘ skrze architekturu. To znovu znamená další přesměrování chápání architektonické profese, jak prodiskutováno v autorčině disertaci, tento přístup byl jí ratifikován jako ‘Systemic Approach to Architectural Performance‘.
Reference:
Addington, M. (2009). Contingent Behaviours. Architectural Design, 79(3), 12–17. https://doi.org/10.1002/ad.882
Addington, M., & Schodek, D. L. (2005). Smart Materials and Technologies in Architecture (1st ed.). Oxford: Architectural Press - Elsevier. Retrieved from https://bintian.files.wordpress.com/2013/01/smart-materials-new-technologies-for-the-architecture-design-professions.pdf
Czech Republic Ministry of the Environment, & Czech Hydrometeorological Institute. (2015). Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR / Strategy on Adaptation to Climate Change in the Czech Republic. (Centre for Environment at Charles University & Prague, Eds.) (1st ed.). Prague: Czech Republic Ministry of the Environment. Retrieved from http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/zmena_klimatu_adaptacni_strategie/$FILE/OEOK-Adaptacni_strategie-20151029.pdf
Davidová, M. (2017). Wood as a Primary Medium to Eco-Systemic Performance: A Case Study in Systemic Approach to Architectural Performance. Czech Technical University in Prague. https://doi.org/DOI10.13140/RG.2.2.17123.45607
Hensel, M. (20
Marie Davidová : Breathing Walls in Architectural Performance
Ve středu 16. května 2018 od 17:00 hodin se v místnosti B510 na Fakultě architektury VUT v Brně, Poříčí 5 uskuteční přednáška architekty Marie Davidové z pražského ateliéru Collaborative Collective, která bude analyzovat vliv klimatu na architekturu Lucio Costy a Le Corbusiera.Marie Davidová, MArch, Ph.D. absolvovala magisterské studium na AHO v Oslo, pracovala v ateliéru Snohetta a v roce 2007 spoluzaložila pražský ateliér Collaborative Collective. Marie Davidová se věnuje výzkumu, zabývá se okrajovými vlastnostmi dřeva. Doktorské studium zakončila v ateliéru Miloše Floriana na FA ČVUT a v současnosti je vědeckou pracovnicí na FUA TU v Liberci.
Anotace:
Diskuse o dýchajících stěnách (v angličtině ‚breathing walls‘) začíná s teoretickou prací Davida Leatherbarrowa v kontextu performance v architektuře a v závislosti na tomto tématu, v kontextu přesměrování chápání architektonické profese (Leatherbarrow, 2009). V době okolo začátku milénia se začíná závazně diskutovat o interakci architektury se svým prostředím, což zahrnuje právě proces průstupnosti a ‚biotické i abiotické agence‘ skrze její hranice (Addington, 2009; Addington & Schodek, 2005). V té samé době sahají tito autoři, jako Addington, Leatherbarrow, Hensel a další (Addington, 2009; Hensel, 2013; Leatherbarrow, 2009) převážně k referencím z modernismu, jako je Costa, Le Corbuisier a podobně, možná jen z důvodu přijatelnosti tématu tradiční společností v rámci profese.
Referovaní modernisti se pravděpodobně dostali k tématu díky politické situaci v zemích s extrémními klimaty v té době (některé nejsou předmětem diskuse). Vzhledem k evidentnímu vstupu do jiné klimatické, eko-systemické a politické situace není možné zanedbat tradiční vlivy těchto zemí. Přímé reference dýchajících stěn jsou zásadní a jasné v orientální, často arabské, architektuře. Jak ukázáno vlastním mapováním, ta měla zásadní vliv na portugalskou a španělskou architekturu, která v návaznosti ovlivnila zásadně Latinskou Ameriku.
Nebudeme ale diskutovat originalitu konceptu, ale jeho relevanci, evoluci a adaptaci na lokální podmínky. Přednášející porovná svůj ‚research by design‘ výzkum v tomto historickém kontextu z důvodu současného kritického nárůstu klimatických extrémů v Česku (Czech Republic Ministry of the Environment & Czech Hydrometeorological Institute, 2015). Představí se zde tedy jediný cíl: ‘adaptace architektury a městského prostředí na změnu klimatu a tudíž podpora biodiversity‘ skrze architekturu. To znovu znamená další přesměrování chápání architektonické profese, jak prodiskutováno v autorčině disertaci, tento přístup byl jí ratifikován jako ‘Systemic Approach to Architectural Performance‘.
Reference:
Addington, M. (2009). Contingent Behaviours. Architectural Design, 79(3), 12–17. https://doi.org/10.1002/ad.882
Addington, M., & Schodek, D. L. (2005). Smart Materials and Technologies in Architecture (1st ed.). Oxford: Architectural Press - Elsevier. Retrieved from https://bintian.files.wordpress.com/2013/01/smart-materials-new-technologies-for-the-architecture-design-professions.pdf
Czech Republic Ministry of the Environment, & Czech Hydrometeorological Institute. (2015). Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR / Strategy on Adaptation to Climate Change in the Czech Republic. (Centre for Environment at Charles University & Prague, Eds.) (1st ed.). Prague: Czech Republic Ministry of the Environment. Retrieved from http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/zmena_klimatu_adaptacni_strategie/$FILE/OEOK-Adaptacni_strategie-20151029.pdf
Davidová, M. (2017). Wood as a Primary Medium to Eco-Systemic Performance: A Case Study in Systemic Approach to Architectural Performance. Czech Technical University in Prague. https://doi.org/DOI10.13140/RG.2.2.17123.45607
Hensel, M. (20
| Vložil | Šmídek Petr, MgA. Ing.arch. PhD. |
|---|---|
| Vloženo dne |