Máme povinnost nepokračovat v tom, co se dělalo doteď, říká studentka Theresa Unverricht, oceněná Cenou Bohuslava Fuchse
Studentka Theresa Unverricht absolvovala Erasmus na Fakultě
architektury VUT v ateliéru u Ondřeje Chybíka a Šárky Kubínové. Pobyt v Brně
zakončila výrazným úspěchem: její projekt Unparked: Reclaiming Urban Life,
který se zabývá proměnou nevyužívaného garážového domu v Londýně, získal Cenu
Bohuslava Fuchse za nejlepší studentský projekt roku.
Theresa Unverricht přijela na FA VUT bez konkrétních
očekávání. Brno ji ale podle jejích slov překvapilo svou atmosférou,
architekturou i možnostmi, které jí nabídlo studium mimo domácí univerzitu. V
rozhovoru pro archSPACE popsala, že právě vystoupení z komfortní zóny pro ni
bylo cennou zkušeností. Díky odlišnému prostředí mohla porovnat vlastní přístup
k navrhování s tím, jak pracují ostatní, a posunout se dál.
Oceněný projekt: garážový dům místo pro auta vrací lidem
Jako téma semestrálního projektu si vybrala adaptive reuse,
tedy proměnu existující stavby pro nové funkce. Právě této oblasti se
dlouhodobě věnuje i na své domácí univerzitě v Německu. Projekt Unparked:
Reclaiming Urban Life pracuje s opuštěným garážovým domem v londýnské čtvrti
Shoreditch. Původně utilitární stavbu určenou automobilům studentka přetváří v
otevřený městský prostor zaměřený na lidi, komunitní aktivity a nové způsoby
užívání.
„V Německu jsme v diskuzi o adaptive reuse o něco dál,“ říká
Theresa Unverricht | Foto: CHYBÍK + KRIŠTOF = ARCHITECTS
Podle Theresy Unverricht je téma práce s existujícími
stavbami jedním z klíčových úkolů současné architektury. V rozhovoru
upozorňuje, že v Evropě je potřeba stále důsledněji zvažovat, zda je nutné
stavět nové budovy, nebo zda lze využít to, co už existuje. Každý projekt je
podle ní nutné posuzovat individuálně: některé části má smysl zachovat, jiné
odstranit, další doplnit. Právě v hledání správné rovnováhy vidí jednu z
největších výzev architektonické práce.
Od pohybu aut k pohybu lidí
V případě londýnské garáže se rozhodla odstranit výtahovou
šachtu, která podle ní prostor omezovala a určovala budově nevhodnou orientaci.
Chtěla naopak vytvořit stavbu otevřenou ze všech stran a propojenou s okolím.
Důležitým motivem návrhu se stala cirkulace lidí. Tam, kde dříve dominoval
pohyb aut, navrhla systém schodišť, pavlačí a otevřených prostor, které zvou k
pobytu, setkávání i dalšímu využití.
Theresa Unverricht: „Dneska je potřeba, aby to bylo levné, srozumitelné a pro
lidi“ | Foto: FA VUT
Theresa Unverricht
zdůrazňuje, že u podobných staveb nelze automaticky předpokládat neomezenou
nosnost nebo snadné technické úpravy. Návrh proto volí jednoduchou a
srozumitelnou konstrukční logiku, která co nejméně zasahuje do původní stavby a
zároveň umožňuje nové využití. Důraz klade na dostupnost, ekonomičnost a vazbu
na městský prostor.
Co si odváží z FA VUT
Zkušenost z FA VUT pro ni byla důležitá nejen profesně, ale
i osobně. Ocenila možnost pracovat v jiném prostředí, poznat Brno a zapojit se
do ateliéru, který otevřel téma adaptive reuse v kontextu současné
architektonické výuky. Do Německa se vrací dokončit magisterské studium a jako
téma diplomové práce chce znovu zvolit práci s existující stavbou.
„Adaptive reuse je pro mě zásadní úkol,“ vysvětluje Theresa Unverricht | Foto: CHYBÍK + KRIŠTOF =
ARCHITECTS
Cena Bohuslava Fuchse za projekt Unparked: Reclaiming Urban
Life tak oceňuje nejen kvalitní studentský návrh, ale také téma, které bude v
architektuře stále důležitější: jak odpovědně nakládat s tím, co už bylo
postaveno, a jak prostřednictvím architektury znovu otevírat město lidem.
Celý rozhovor si můžete přečíst na zde.
| Vložil(a): | Rychnovská Anna Mgr. |
|---|---|
| Vloženo dne | |
| Poslední aktualizace |