Na tyto otázky odpovídají spolu s kurátory výrazné osobnosti na poli architektury, urbanismu a vizuálního umění v areálu Automatických mlýnů, jenž je spjat jak s ikonickou postavou české architektury, tak i se současnými renomovanými tvůrci. Historička architektury Eeva-Liisa Pelkonen popsala snahu o vystavování architektury až jako sisyfovskou: 

„Ambice vystavovat architekturu s sebou vždy nese paradox: jak vystavit něco tak velkého a složitého, jako je budova nebo město, a jak sdělit něco tak neuchopitelného, jako je architektonický zážitek, který se odehrává v prostoru a čase?“

Architektura bývá nazývána matkou umění a má kromě své funkčnosti také úlohu etickou a estetickou. Jak lze tyto základní funkce prezentovat návštěvníkovi galerie? Nelze popisovat jen technickou strukturu, je třeba hledat cesty ke zprostředkování esenciálního zážitku daného místa či stavby. Jen tak ji můžeme představit v její plnosti a kontextu jejího zakotvení v místě a sociálních vazbách. Má vůbec smysl vystavování architektury v době, pro kterou je příznačná zahlcenost informacemi s velmi rozdílnou kvalitou? Jaké jsou hlavní formy vystavování architektury? Strategie a témata se v oblasti architektonických výstav mění celosvětově na základě společenských potřeb, trendů a módních vln, což lze pravidelně sledovat v kurátorských konceptech na nejvýznamnější přehlídce Bienále architektury v Benátkách, ale i dalších mezinárodních institucí, které se prezentaci architektury věnují.

Od 90. let minulého století do ekonomické krize v roce 2008 ještě doznívala oslava ekonomického růstu a výstavy bývaly založeny především na ikonických stavbách nebo na prezentaci tzv. starchitects. Avšak všechny krize nového milénia, které nyní vidíme cyklicky přicházet nebo se proměňovat v jednu dlouhodobou geopoliticko-sociálně-environmentální krizi celoplanetárního rozsahu s různými teritoriálními ohnisky, se zásadně propisují i do konceptu výstav s tématem architektury. Je zde vidět silná paralela se 60. léty minulého století. Tehdy mnoho uměleckých institucí, filozofů, umělců a architektů diskutovalo pomocí média architektonických výstav o environmentálních a sociálních otázkách, vyvolaných nekontrolovatelným ekonomickým růstem a modernistickým přístupem po druhé světové válce. Pro současnou multimediální vizuální kulturu je signifikantní prolínání světa výtvarného umění, architektury a scénografie, mix žánrů a médií, volání po multismyslovém umění a architektuře v poloze konceptuálních instalací, vyvolávajících speciální atmosféru pro divákovu percepci. Nezastupitelnou roli mají stále osobní setkávání a diskuze, workshopy, přehlídky, organizované vycházky nebo festivaly zaměřené na širokou veřejnost a popularizaci architektury. O takovou mnohovrstevnatost jsme se při přípravě této výstavy (a doprovodného programu) snažili.

Kurátorský koncept začleňuje do výstavy i objekty transformovaného areálu Automatických mlýnů. Budovy jsou prezentovány jako výstavní artefakt s historickou a současnou reflexí. Veřejný prostor je doplněn o architektonicko-umělecké intervence, které vedou dialog s historickou materií a vytvářejí nové vazby v rámci vizuální komunikace.

Mezi vystavujícími autory je za FA VUT ateliér Svatopluk Sládeček – Nicol Gale, uvedení prací se bude konat ve středu 10. 12. 2025.