Jan Hird Pokorný, čestný občan Brna

Milí studenti,

kdykoliv v Midtownu míjím nároží 2.avenue a 51.ulice, nemohu nevzpomenout na gentlemana, který v tomto prostředí strávil 62 let svého neobyčejného  života – pana profesora Jana Hirda Pokorného, význačného Čechoameričana a čestného občana Brna. Rod Pokorných pocházel z Valašska – děd byl spoluzakladatelem železářské firmy Bubela-Pokorný na Vsetíně a otec Jaroslav vystudoval vídeňskou techniku, avšak po vzniku Československa se stal jedním ze zakladatelů československého elektrotechnického průmyslu., nejprve ve službách firmy AEG v Brně, ale později jako vůdčí inženýr a nakonec generální ředitel Škodových závodů v Praze. Oženil se ještě ve Vídni s Rakušankou a z tohoto manželství se narodil 25.května 1914 v Brně ve Smetanově ulici syn Jan. Ten proto vyrůstal v dvojjazyčném prostředí na předměstí Vídně a v Brně, kde začal chodit do školy, než se rodina v roce 1923 přestěhovala do Prahy. Tam absolvoval reálku v Holešovicích a poté i školu architektury na ČVUT. Rád později vzpomínal na své profesory Krcha, Mendla, Stefana a především na Antonína Engela. Vzpomínal na dobu, když ve funkci předsedy Spolku posluchačů architektury vystřídal levicové vedení skupinou Teigových příznivů a také na Engelovu nehodu na exkurzi do Kutné Hory, kde v podkroví katedrály vykládal o systému kleneb sv.Barbory s takovým zápalem, že sklouznul do svorníku klenby, ovšem shora a naštěstí se mu nic nestalo….S rodiči v mládí procestoval celou Evropu. Otec také jemu a jeho přátelům Ječnému, Kubaštovi a Ungerovi zprostředkoval první úkoly. Postavili horský penzión Sýkovec na Vysočině a účastnili se příprav plánování metra. Tragické chvíle Mnichova zastihly Jana Pokorného v uniformě v Plzni, odkud se dramaticky přesunoval k posádce v Lichtensteinském paláci, dnes sídle HAMU. Brzy poté - v srpnu 1939 odejel na studijní cestu do Švédska. Otec se s ním předvídavě rozloučil slovy: „Pojedeš touto Škodou -kabriolet  a jakmile začne válka, tak ji prodáš a za ty peníze odjedeš do USA.“ Vše se doslova splnilo. Za půl roku poznal švédskou architekturu „nordického klasicismu“, zejména dílo Gunnara Asplunda, který ho velmi zaujal. Pak se už bez Škodovky přepravil do Bergenu a odtud parníkem do New Yorku, kam dorazil 6.února 1940. Několik týdnů na to Němci obsadili i Norsko. Během následujících 2 let získal americký diplom na Columbii – se svými profesory –Hamlinem a Arnauldem ,  absolventy pařížské Beaux Arts, se ještě přitom dorozumíval francouzsky. Poté byl angažován  v Detroitu do konverze průmyslových budov na výrobu tanků. Nedaleko odtud byla Cranbrook Academy, kterou řídil finský architekt Eliel Saarinen a kde vyučoval sochařství švédský sochař Carl Milles, u něhož studovala nevěsta Jana Pokorného Elisabeth Hird . Návštěvy Cranbrook Academy /později tam učil mladý Daniel Libeskind!/ tak ještě prohloubily vliv skandinávskékultury. Po válce byl krátce zaměstnán u SOM/Skidmore-Owings a Merill/ , než si otevřel vlastní kancelář, kterou vedl přes půl století a existuje dodnes. Jeho tvorbu  zahájila stavba továrny v New Jersey, zřejmě ovlivněná architekturou Zlína, který  tehdy navštívil a referoval o ní v The Architectural Record 1947 a tím ji uvedl do povědomí americké odborné veřejnosti. Až do roku 1949 byl korespondentem časopisu Architekt SIA z New Yorku. Poté Pokorného  zaujala japonská tradice, o níž mu vyprávěl Antonin Raymond a ta  se odrazila v půvabné rekonstrukce vlastního domu na 51.ulici, čís.306. Vzdušný a velkorysý obytný prostor osvětlený z obou stran a členěný jen náznakově a s jídelním stolem od George Nakashimy, je toho odrazem. Stavby pro college v Hackettstownu naopak prozrazují poučení F.L.Wrightem.  Jeho architektonická tvorba vyvrcholila  stavbami ve dvou univerzitních campusech na Long Islandu pro New State University Stony Brook a Lehmann College, v nichž se od poloviny 60-tých let úspěšně vyrovnával s tendencí brutalismu. Knihovna v Stony Brook patřila přitom -s kapacitou 2 milionů svazků - k největším v USA a auditorium Lehman College označil slavný indický dirigent Zubin Mehta za jeden z akusticky nejlépe vyřešených sálů, v nichž kdy koncertoval.

Když  na počátku 60-tých let vzbudil pozornost důvtipnou rekonstrukcí Lewisohn Hall na Columbia University , otevřelo se mu nové pole působnosti, které převládlo ve zbývající etapě jeho tvorby – rekonstrukce památek, k nimž  měl již ze své vlasti velmi úzký vztah.Záhy se jeho kancelář – vedle Jamese Fitche - stala vyhledávanou pro řešení složitých konverzí historických budov pro nové funkce. Velkou řadu jich realizoval –klasicistní vilu Morrise Jumela v Bronxu, neogotický kostel Kristovy inkarnace a Century Club v NY, Brooklyn Historical Association, přístav Battery v NY nebo terminal Erie- Lackawana v New Jersey aj.., které mu tak vděčí za druhý život. Stal se tak vyhledávaným expertem v tomto oboru a byl léta členem historické památkové komise města, kde se těšil velké autoritě  a od roku 1958 byl profesorem rekonstrukcí  na Columbii. Upravil také budovu Kress Foundation, v níž sídlí World Monument Fund  a po sametové revoluci jeho prostřednictvím prosadil přidělení řady subvencí pro obnovu lednicko-valtického areálu, památek v Brně, Telči i v Praze. Díky svému osobnímu šarmu dokázal otevírat i mnohé další těžce přístupné dveře a pomáhat věcem  obecně prospěšným. To ho přirozeně vyneslo do čela české literární benevolentní společnosti i amerického fondu prouprchlíky z Českoslovenbska.Dvě z jeho posledních akcí zde musím ještě připomenout. Marně bojoval o záchranu Dvořákova domu v NY, který byl nakonec zbořen a nahradila ho nemocnice HIV. Když se však objevila na střeše Lincoln Center socha Antonína Dvořáka od chorvatského sochaře Ivana Meštroviče , prosadil  její usazení ve Stuyvesant Park, v blízkosti Dvořákova původního působení. A konečně dokázal přesvědčit všechny československé spolky , aby Národní budova – Bohemian Hall – byla prodána symbolicky za 1 dollar českému státu, který ji potom nákladně rekonstruoval do dnešní podoby. Jan Hird Pokorný byl v newyorské architektonické společnosti váženou osobností a dočkal se řady ocenění – především  „The Quintessential Architect“., které před ním dostal např. Philip Johnson . Rekonstrukce bloku Schermerhorn byla oceněna časopisem Times jako stavba roku 1984. Svým nenápadným, ale elegantním vystupováním mi připomínal prof.Rozehnala a také mého otce. Vždy byl oblečen v bílé nebo proužkované košili s ručně vázaným motýlkem. Hovořil  krásnou češtinou roku 1939 a měl i politický instinkt a manažerský cit, který pomáhal prospěšné cíle prosazovat. Byl ztělesněním kultury a sebevědomí Masarykovy republiky ve spojení s možnostmi, které mu nabídla Amerika….

Poslední dvě desítky let jeho života nás pojilo blízké přátelství. Mnoho jsem se od něho naučil. Poprvé se mi o něm zmínil Kanneth Frampton.v únoru 1988.V říjnu 1989  přišel na mou přednášku na Columbia University.Krátce jsme se setkali  a dal mi svou vizitku. Později mi o tomto setkání řekl : „Říkal jsem si, že není možné, aby tento člověk byl komunistou.“ V tom měl pravdu….Frampton se mi zmínil, že prof.Pokorný bydlí v domě Grety Garbo.  Proto  jsem se na tu adresu v poslední den – 15.října - vydal.a náhodou jsem pana profesora potkal. Řekl mi, že nebydlí v domě Grety Garbo, ale ukázal mi ho o dva bloky dále.. Při  loučení jsem se ho zeptal, zda bych mohl v Čechách uveřejnit jeho práce. V tom byl ale skeptický – odpověděl, že je v Praze persona non grata pro svou činnost v emigrantských spolcích…Na Silvestra téhož roku , pár hodin po zvolení Havla prezidentem u nás zazvonil telefon : Jan Hird Pokorný byl i se svou druhou ženou Marise Angelucci už v Praze! Znovu nabytou svobodu jsme oslavili svíčkovou u nás doma a naše přátelství se pak mohlo nerušeně rozvíjet. Nakonec se splnilo i přání z října 1989: 18.dubna 2005 dostal pan profesor na můj návrh čestný doktorát ČVUT, odpoledne byla otevřena výstava jeho životního díla , Obec architektů mu udělila cenu za zásluhy o českou architektury a vyšla i jeho monografie! Byl to jeho velký den…Výstavu pak hostila i brněnská fakulta a pan profesor byl velmi šťasten, když slyšel, že její plakát zdobil i brněnské šaliny….V září 2006 přijel do Čech naposled. Rozloučili jsme se na Staroměstském náměstí. Rok a půl nato, 22.května 2008 zemřel ve svém newyorském domě. Životní data měl vyměřena podobně jako Tomáš Baťa junior : 1914-2008….

Život obou těchto mužů charakterizovala  píle , pracovitost a talent, provázený ovšem jasnou vizí a pevnými etickými zásadami. Tedy tím, co dnes tak postrádáme a proč je situace v našem společensko-politickém, ale i univerzitním životě , tak bezvýchodná…..

Good luck!

Vladimír Šlapeta

Jan Hird Pokorný - přestavba vlastního domu, 306, 51st Street East

Jan Hird Pokorný - Block, NY Seaport

Jan Hird Pokorný - koncertní síň-auditorium, Lehmann College

Jan Hird Pokorný - Student Union, Stony Brook