Na konci června 2012, se nečekaně a náhle naplnily dny významného brněnského architekta a urbanisty pana inženýra architekta Jaroslava Josífka.
Jaroslav Josífek se narodil 4. března 1942. Vyrůstal v intelektuálním prostředí učitelské rodiny. Jeho otec Vladimír, byl středoškolským profesorem biologie. Společně se svou ženou Vlastou byli aktivní skauti a v duchu skautského zákona vychovávali své děti. Nejspíše zde se začal odvíjet vztah jejich syna Jaroslava ke krajině a přírodě a ke všemu cennému, co vytvořil člověk. K rozhodnutí o budoucím povolání přispěla i podpora lidí, které v mládí poznal. Ze všech možností nakonec zvítězil zájem o studium architektury.
Na vysoké škole se zaměřil především na urbanismus a územní plánování. Obor architektura a stavba měst, který byl tehdy pěstován na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně, ukončil v roce 1965. Vedoucím jeho diplomové práce byl profesor Evžen Škarda.
Po absolutoriu nastoupil na Útvar hlavního architekta města Brna (ÚHA), tehdy řízeném architektem Zdeňkem Chlupem. V období tání, které nastalo na konci šedesátých let, se Jaroslavu Josífkovi podařilo vycestovat na půlroční pracovní stáž do Finska. V nastalé normalizaci však měl zakázáno v ÚHA dále pracovat. Nové angažmá nachází v brněnském Stavoprojektu, kde je od roku 1970 aktivní v urbanistickém ateliéru. Zde na něj čeká řada úkolů spojených s územními plány a především komplexní analýza s návrhem zlepšení životního prostředí Jihomoravského kraje.
Po roce 1989, kdy se hlavním architektem města Brna stává Jiří Gřegorčík, je Jaroslav Josífek vyzván do pozice jeho zástupce. Odchodem Jiřího Gřegorčíka na Fakultu architektury VUT v Brně a po úspěšném konkurzním řízení, které se uskutečnilo v roce 1991, je jmenován hlavním architektem města Brna. Jedním z jeho významných profesních výsledků bylo v roce 1994 schválení Územního plánu, který je platný dodnes. Za své názory, které vždy vyslovoval s jemu vlastní otevřeností, se občas stal terčem kritiky. Přesto se mu dařilo řídit rozvoj města správným směrem, což v současnosti přiznává i řada jeho odpůrců.
Snad z přemíry práce a překotného životního tempa, které sebou práce hlavního architekta nese, přichází nemoc. Jejím vyústěním je 11. září 1999 podstoupená transplantace srdce. Bylo obdivuhodné sledovat tohoto sympatického muže, jak se znovu a bez úlev zapojuje do práce. Po čtyřech letech, k 1. červenci 2003 však dochází ke zrušení úřadu Hlavního architekta. Architekt Jaroslav Josífek se stává specialistou Odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna.
V profilu architekta Jaroslava Josífka zastává důležité místo jeho angažovanost v akademickém prostředí. Ve dvou funkčních obdobích byl aktivním a nesmírně platným členem Vědecké rady Fakulty architektury VUT v Brně. Působil jako oponent při habilitačních řízeních a byl členem hodnoticích komisí činných v řízeních jmenovacích. Zapojil se rovněž do výuky. V přednáškových cyklech předával studentům své bohaté poznatky a zkušenosti. Podílel se na fakultních workshopech. Pro školu bylo významné také to, že v roce 2002 stál architekt Jaroslav Josífek u založení Nadačního fondu pro výstavbu koncertní síně v Brně. Díky jeho osobnosti se na brněnské fakultě podařilo zorganizovat první jednotné zadání bakalářských prací, které bylo věnováno tématu Janáčkova kulturního centra s koncertním sálem. Jen s pomocí pana architekta mohl být vydán tištěný katalog, v němž byly prezentovány nejlepší studentské práce a pořádána série výstav. Pan architekt nezůstal však jen u brněnské techniky. Pro období let 2010 až 2014 byl externím členem Umělecké rady Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.
V inženýru architektu Jaroslavu Josífkovi jsme poznali skvělého urbanistu a architekta, znamenitého organizátora, uznávaného odborníka, muže pevných zásad, vysokoškolského učitele a především milého a dobrého člověka.
Josef Chybík
děkan FA VUT v Brně