úvodní slovo docenta Josefa Chybíka k zahájení výstavy
Prvním profesorem jmenovaným na ústavu kreslení na České vysoké škole technické v Brně byl Hanuš Schweiger, rodák z Jindřichova Hradce, grafik a malíř, výrazná postava českého výtvarného umění na přelomu 19. a 20. století. V Brně se však nezdržel ani plné tři roky a v září 1902 odešel na pražskou Akademii.
Posléze byl do Brna povolán další neméně osobitý umělec, Felix Jenewein. V roce 1902 byl jmenován řádným profesorem dekorativního a technického kreslení. Strávil zde poslední čtyři roky života. Umřel v roce 1905 v pouhých 48 letech. Dnes je v jeho rodné Kutné Hoře po něm pojmenována galerie.
I potřetí byla uvolněná stolice obsazena umělcem povolaným z Prahy, stal se jím František Herčík. V roce 1916 byl do pedagogického sboru brněnské techniky přijat Myslbekův žák akademický sochař Emil Hlavica. Od něj je například socha Helenky z Pohádky máje v Ostrovačicích.
Po první světové válce bylo v roce 1919 konečně osamostatněno studium architektů. Program ústavu byl rozdělen na dva obory: František Herčík vedl kreslení figurální, kreslení krajinářské bylo svěřeno novému profesoru, jímž se stal architekt Emil Králík. Tehdy u Františka Herčíka nastoupila další výrazná postava moderního českého malířství – Josef Šíma.
Touha po cizině však Šímu záhy odvála do Francie, kde žil téměř 50 let. Získal zde světový věhlas a mnozí jej ani nepovažují za Čecha.
Na uvolněné místo po Šímovi přišel malíř Jaroslav Král, jehož v raném období poznáváme jako figuralistu věnujícího se sociálním námětům. Po pěti letech strávených na škole nepovažoval Král nadále za možné setrvat v postavení asistenta a školu opustil. Místo něj byl novým profesorem jmenován František Hlavica. Hlavicova profesura však měla mezi Královými přáteli značný ohlas, soudě i podle toho, že ještě po šesti letech poukazoval na ni velmi otevřeně architekt Bohuslav Fuchs, když prohlásil: „Neuměl si opatřit protekci, spoléhal se jenom na svoji kvalifikaci, proto musil povolání, které mu tolik příslušelo, opustit. Stala se mu velká křivda.“
Podobně jako František Herčík i František Hlavica měl asistenty, kteří se aktivně podíleli na brněnském kulturním životě. Pět let tu působil malíř František Zamazal a od počátku třicátých let spoluvytvářel profil ústavu profesor František Doubrava.
Po válce byl v červenci 1945 jmenován docentem akademický sochař Vincenc Makovský, který přišel z Baťova Zlína. Z Bystřice nad Pernštejnem je známa jeho socha prezidenta Tomáše G. Masaryka. Makovský postupně povolal do Brna další dva sochaře – Konráda Babraje a Miloše Axmana, kteří se stali jeho asistenty.
V roce 1952 na ústav nastoupili Stanislav Ille, Josef Košutek a Jiří Vacek. O něco později přišel asistent Bedřich Čelikovský. V polovině 70. let se stal vedoucím oddělení kreslení docent František Chmelař. Po roce 1989 vedl katedru kreslení sochař profesor Vladimír Preclík.
Na Ústavu techniky tvorby působil do roku 2006 ve funkci vedoucího ústavu a proděkana akademický sochař Oldřich Rujbr. Do stejného roku na FA působil také akademický malíř Karel Pokorný, zakladatel mezinárodně uznávaných výstav figurální kresby.
V současnosti je vedoucím Ústavu zobrazování docent Zdeněk Makovský. Z jeho tvorby bych rád připomenul bustu Leoše Janáčka na průčelí naší fakulty, která připomíná vztah geniálního skladatele ke Starému Brnu a k budově v níž sídlí naše fakulta. Architekt Aleš Navrátil je autorem rozsáhlého výtvarného díla. Z poslední doby mohu připomenout jeho výstavu v brněnském Janáčkově divadle. Pod vedením architekta Jana Kratochvíla a akademického sochaře Jana Šebánka se v Domě umění města Brna – Domě pánů z Kunštátu a následně na naší fakultě uskutečnila výstava „Nové formy“, prezentace výsledků práce s digitálními technologiemi studentů Ústavu zobrazování. Oba se společně zúčastnili soutěže na jezdeckou sochu markraběte Jošta.
Kresba Barva | Výstava studentských prací v Bystřici nad Pernštejnem
Historie výuky výtvarné tvorby na brněnské škole architekturyúvodní slovo docenta Josefa Chybíka k zahájení výstavy
Prvním profesorem jmenovaným na ústavu kreslení na České vysoké škole technické v Brně byl Hanuš Schweiger, rodák z Jindřichova Hradce, grafik a malíř, výrazná postava českého výtvarného umění na přelomu 19. a 20. století. V Brně se však nezdržel ani plné tři roky a v září 1902 odešel na pražskou Akademii.
Posléze byl do Brna povolán další neméně osobitý umělec, Felix Jenewein. V roce 1902 byl jmenován řádným profesorem dekorativního a technického kreslení. Strávil zde poslední čtyři roky života. Umřel v roce 1905 v pouhých 48 letech. Dnes je v jeho rodné Kutné Hoře po něm pojmenována galerie.
I potřetí byla uvolněná stolice obsazena umělcem povolaným z Prahy, stal se jím František Herčík. V roce 1916 byl do pedagogického sboru brněnské techniky přijat Myslbekův žák akademický sochař Emil Hlavica. Od něj je například socha Helenky z Pohádky máje v Ostrovačicích.
Po první světové válce bylo v roce 1919 konečně osamostatněno studium architektů. Program ústavu byl rozdělen na dva obory: František Herčík vedl kreslení figurální, kreslení krajinářské bylo svěřeno novému profesoru, jímž se stal architekt Emil Králík. Tehdy u Františka Herčíka nastoupila další výrazná postava moderního českého malířství – Josef Šíma.
Touha po cizině však Šímu záhy odvála do Francie, kde žil téměř 50 let. Získal zde světový věhlas a mnozí jej ani nepovažují za Čecha.
Na uvolněné místo po Šímovi přišel malíř Jaroslav Král, jehož v raném období poznáváme jako figuralistu věnujícího se sociálním námětům. Po pěti letech strávených na škole nepovažoval Král nadále za možné setrvat v postavení asistenta a školu opustil. Místo něj byl novým profesorem jmenován František Hlavica. Hlavicova profesura však měla mezi Královými přáteli značný ohlas, soudě i podle toho, že ještě po šesti letech poukazoval na ni velmi otevřeně architekt Bohuslav Fuchs, když prohlásil: „Neuměl si opatřit protekci, spoléhal se jenom na svoji kvalifikaci, proto musil povolání, které mu tolik příslušelo, opustit. Stala se mu velká křivda.“
Podobně jako František Herčík i František Hlavica měl asistenty, kteří se aktivně podíleli na brněnském kulturním životě. Pět let tu působil malíř František Zamazal a od počátku třicátých let spoluvytvářel profil ústavu profesor František Doubrava.
Po válce byl v červenci 1945 jmenován docentem akademický sochař Vincenc Makovský, který přišel z Baťova Zlína. Z Bystřice nad Pernštejnem je známa jeho socha prezidenta Tomáše G. Masaryka. Makovský postupně povolal do Brna další dva sochaře – Konráda Babraje a Miloše Axmana, kteří se stali jeho asistenty.
V roce 1952 na ústav nastoupili Stanislav Ille, Josef Košutek a Jiří Vacek. O něco později přišel asistent Bedřich Čelikovský. V polovině 70. let se stal vedoucím oddělení kreslení docent František Chmelař. Po roce 1989 vedl katedru kreslení sochař profesor Vladimír Preclík.
Na Ústavu techniky tvorby působil do roku 2006 ve funkci vedoucího ústavu a proděkana akademický sochař Oldřich Rujbr. Do stejného roku na FA působil také akademický malíř Karel Pokorný, zakladatel mezinárodně uznávaných výstav figurální kresby.
V současnosti je vedoucím Ústavu zobrazování docent Zdeněk Makovský. Z jeho tvorby bych rád připomenul bustu Leoše Janáčka na průčelí naší fakulty, která připomíná vztah geniálního skladatele ke Starému Brnu a k budově v níž sídlí naše fakulta. Architekt Aleš Navrátil je autorem rozsáhlého výtvarného díla. Z poslední doby mohu připomenout jeho výstavu v brněnském Janáčkově divadle. Pod vedením architekta Jana Kratochvíla a akademického sochaře Jana Šebánka se v Domě umění města Brna – Domě pánů z Kunštátu a následně na naší fakultě uskutečnila výstava „Nové formy“, prezentace výsledků práce s digitálními technologiemi studentů Ústavu zobrazování. Oba se společně zúčastnili soutěže na jezdeckou sochu markraběte Jošta.
| Vložil(a): | Palacký Jiří, Ing.arch. Ph.D. |
|---|---|
| Vloženo dne | |
| Poslední aktualizace |