Benátské bienále je nejen přehlídkou aktuálního dění ve světě architektury, ale také společenskou událostí, kterou si nenechá ujít nikdo v našem oboru a během úvodního zahajovacího týdne se zde můžete setkat se řadou inspirativních osobností a naplánovat budoucí spolupráci. V rámci výuky se na letošní bienále do Benátek v předstihu vypravilo hned několik ateliérů včetně konceptuálních urbanistů Jana Kristka i parametrického studia Jiřího Vítka. Hlavní exkurze naší fakulty na jednu z letošních největších architektonických událostí se odehrála až s příchodem babího léta do Čech a zároveň v době největších záplav v Benátkách. Dvoudenní exkurze, kterou se dlouhodobě daří udržovat pod celkovou částkou 100,- euro za studenta (doprava, ubytování a vstupy), kromě tradiční prohlídky obou rozlehlých výstavních areálů tento rok také nabídla obsáhlého průvodce s téměř sedmi desítkami příkladů moderních staveb, které v uplynulém půlstoletí přibyly v historickém centru Benátek, aniž by nijak narušily nebo ohrozily urbánní vzhled. Kupodivu lze v tomto historickém městě pod kuratelou UNESCO nalézt spousty moderních budov, nekompromisních urbanistických zásahů a odvážných konstrukčních řešení. Každý ze studentů si tak mohl podle svých osobní preferencí a časových nároků prohlédnout kvalitní světovou architekturu, která byla vždy autentickou výpovědí své doby. Vedle lokálních mistrů Scarpy, Gardelly, Valleho, Rossiho či Piana dokáže město na několika málo čtverečních kilometrech představit tvůrce z celého světa jako Tadao Ando (Japonsko), Alvaro Síza (Portugalsko) či Richard Meier (USA).
Hlavním cílem naší dvoudenní cesty však byly expozice 16. architektonického bienále pod kurátorským dohledem dvojice irských architektek Yvonne Farrell aShelley McNamara vedoucích již čtyři dekády v Dublinu společný ateliér Grafton. Jejich společné téma “Freespace“ (volný prostor) si však řada vystavujících vyložila jako “volný styl“ a odprezentovala prakticky vše, co se jim zrovna hodilo, nebo v případě některých zasloužilých architektů, co zrovna našli odložené v šuplíku. U národních pavilonů v Giardini jsme si na tento trend již zvykli a u “přehlídky hvězd“ v Arsenale snadno omluvili dech beroucími expozicemi. Přísný kurátorský výběr jednotlivých zemí je zárukou, že se na výstavu dostanou skutečně ti nejlepší. Absorbovat obsah a naléhavá sdělení v desítkách výstavních místností nám usnadňovalo všudepřítomné expresso za euro. Kromě obvyklých míst se letošní bienále opět rozrostlo a nabídlo nové lokace. Svoji premiéru si odbyl také Vatikán, který v běžně nepřístupných zahradách na ostrově San Giorgio Maggiore za dohledu kurátora Francesco Dal Co svěřil deseti architektům navrhnout kaple, které po skončení bienále budou rozvezeny do celého světa, aby mohly sloužit svému účelu.
Podobně objevné (a také důvod, proč se do Benátek neustále vracet) bylo sídliště Cannaregio od Vittoria Gregottiho z roku 2001. V průběhu dvou dekád vyrostla nedaleko hlavního nádraží celá nová čtvrť čítající stovky bytů, které dokonale zapadají do struktury benátských ulic a náměstí. Ačkoli se jedná o poměrně velký a nový celek, tak zvolenými materiály, barevností a především soustavou průchodů, pasáží, lávek, venkovních schodišť splývá s okolními více než než stoletými budovami a dotváří kontinuální architektonický příběh města na laguně.
Krátká dvoudenní návštěva uplynula rychleji než voda, co pravidelně ohrožuje Benátky a nechtěně brzy jsme v pátek večer odjížděli nočním autobusem zpět do Brna. Nezbývá než se těšit na další exkurzi do Benátek, která se uskuteční nejpozději za dva roky, kdy byl měl být kurátorem 17. bienále libanonský rodák a děkan MIT Hashim Sarkis.
Cesta do Benátek 2018 - závěrečná zpráva
Zpráva ze školní exkurze 7. - 10. listopadu 2018 na architektonické bienále v Benátkách.Benátské bienále je nejen přehlídkou aktuálního dění ve světě architektury, ale také společenskou událostí, kterou si nenechá ujít nikdo v našem oboru a během úvodního zahajovacího týdne se zde můžete setkat se řadou inspirativních osobností a naplánovat budoucí spolupráci. V rámci výuky se na letošní bienále do Benátek v předstihu vypravilo hned několik ateliérů včetně konceptuálních urbanistů Jana Kristka i parametrického studia Jiřího Vítka. Hlavní exkurze naší fakulty na jednu z letošních největších architektonických událostí se odehrála až s příchodem babího léta do Čech a zároveň v době největších záplav v Benátkách. Dvoudenní exkurze, kterou se dlouhodobě daří udržovat pod celkovou částkou 100,- euro za studenta (doprava, ubytování a vstupy), kromě tradiční prohlídky obou rozlehlých výstavních areálů tento rok také nabídla obsáhlého průvodce s téměř sedmi desítkami příkladů moderních staveb, které v uplynulém půlstoletí přibyly v historickém centru Benátek, aniž by nijak narušily nebo ohrozily urbánní vzhled. Kupodivu lze v tomto historickém městě pod kuratelou UNESCO nalézt spousty moderních budov, nekompromisních urbanistických zásahů a odvážných konstrukčních řešení. Každý ze studentů si tak mohl podle svých osobní preferencí a časových nároků prohlédnout kvalitní světovou architekturu, která byla vždy autentickou výpovědí své doby. Vedle lokálních mistrů Scarpy, Gardelly, Valleho, Rossiho či Piana dokáže město na několika málo čtverečních kilometrech představit tvůrce z celého světa jako Tadao Ando (Japonsko), Alvaro Síza (Portugalsko) či Richard Meier (USA).
Hlavním cílem naší dvoudenní cesty však byly expozice 16. architektonického bienále pod kurátorským dohledem dvojice irských architektek Yvonne Farrell aShelley McNamara vedoucích již čtyři dekády v Dublinu společný ateliér Grafton. Jejich společné téma “Freespace“ (volný prostor) si však řada vystavujících vyložila jako “volný styl“ a odprezentovala prakticky vše, co se jim zrovna hodilo, nebo v případě některých zasloužilých architektů, co zrovna našli odložené v šuplíku. U národních pavilonů v Giardini jsme si na tento trend již zvykli a u “přehlídky hvězd“ v Arsenale snadno omluvili dech beroucími expozicemi. Přísný kurátorský výběr jednotlivých zemí je zárukou, že se na výstavu dostanou skutečně ti nejlepší. Absorbovat obsah a naléhavá sdělení v desítkách výstavních místností nám usnadňovalo všudepřítomné expresso za euro. Kromě obvyklých míst se letošní bienále opět rozrostlo a nabídlo nové lokace. Svoji premiéru si odbyl také Vatikán, který v běžně nepřístupných zahradách na ostrově San Giorgio Maggiore za dohledu kurátora Francesco Dal Co svěřil deseti architektům navrhnout kaple, které po skončení bienále budou rozvezeny do celého světa, aby mohly sloužit svému účelu.
Podobně objevné (a také důvod, proč se do Benátek neustále vracet) bylo sídliště Cannaregio od Vittoria Gregottiho z roku 2001. V průběhu dvou dekád vyrostla nedaleko hlavního nádraží celá nová čtvrť čítající stovky bytů, které dokonale zapadají do struktury benátských ulic a náměstí. Ačkoli se jedná o poměrně velký a nový celek, tak zvolenými materiály, barevností a především soustavou průchodů, pasáží, lávek, venkovních schodišť splývá s okolními více než než stoletými budovami a dotváří kontinuální architektonický příběh města na laguně.
Krátká dvoudenní návštěva uplynula rychleji než voda, co pravidelně ohrožuje Benátky a nechtěně brzy jsme v pátek večer odjížděli nočním autobusem zpět do Brna. Nezbývá než se těšit na další exkurzi do Benátek, která se uskuteční nejpozději za dva roky, kdy byl měl být kurátorem 17. bienále libanonský rodák a děkan MIT Hashim Sarkis.
Vložil | Šmídek Petr, MgA. Ing.arch. PhD. |
---|---|
Vloženo dne |