* 20. 8. 1924
+ 17. 5. 2009

Narodil se 20. srpna 1924, dětství prožil v Králově Poli. Vedle školy stihl závodní lyžování i jízdu na koni. Na konci třicátých let mu ale učaroval lehkoatletický ovál. V roce 1940 začal svoji atletickou dráhu v Sokole Královo Pole, o čtyři roky později přešel do většího oddílu v Moravské Slávii.

Po znovuotevření vysokých škol po válce studoval na Vysoké škole technické Edvarda Beneše v Brně. Studium dokončil v roce 1948 na Fakultě architektury a pozemního stavitelství, kde se setkal s pedagogy zvučných jmen. Jedním z nich byl například profesor Fuchs. Přestože brněnskou techniku s úspěchem dostudoval, na diplom se těšil marně. Vládnoucím činitelům nebyl po chuti jeho záporný postoj ke členství v komunistické straně. Zdeněk Pospíšil do strany nikdy nevstoupil. Proto ještě rok po ukončení studia pracoval bez diplomu. Zvítězil nakonec jeho talent. Pod ochranná křídla svých ateliérů vzali mladého architekta prof. Jiří Kroha a prof. Bedřich Rozehnal.

Ačkoli byl Jiří Kroha v té době sám přesvědčeným straníkem, zasadil se o to, že jeho svěřenec nakonec přece jen diplom v roce 1949 dostal. Začal pracovat ve Státním projektovém ústavu měst a vesnic, později v Keramoprojektu a od roku 1956 v projektovém středisku Brněnských veletrhů a výstav. Na výstavišti dělával hlavního architekta celých veletrhů, o funkci šéfa ateliéru si však jako nestraník mohl nechat jen zdát. Do dějin veletrhů i Brna se přitom zapsal jako málokdo. Ihned po nástupu na výstaviště začal s kolegy přemýšlet, jak by výstaviště dostalo vyhovující podobu. Tehdy se zrodil nápad vybudovat na průsečíku hlavních komunikací areálu dominantní a dostatečně mohutný objekt, který by nahradil chybějící výstavní prostor. Na zkoušku navrhl v roce 1956 Pavilon Y, který je vlastně zmenšeným prototypem pozdější dominanty brněnského výstaviště, pavilonu Z. Nejvýraznější stavba veletrhů, majestátní pavilon Z, byl kolektivem autorů vyprojektován a stavební firmou postaven během jediného roku.
Ing. arch. Zdeněk Pospíšil byl 12x hlavním architektem Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, 7x hlavním architektem Prodejních výstav Brno. Díky své práci procestoval takřka celý svět. Byl autorem čs. státních expozic po celém světě (New Delhi, Cairo, Mexico City, Santiago de Chile, Lima, Basilej, Milán, Nikósie, Ósaka, Tolio, Frankfurt, Paříž, Brusel, Buenos Aires, Kyjev, Moskva, Bagdád atd.). Při těchto cestách zdolal Popocatepetl bezmála k jeho vrcholku a přemýšlel nad prací starobylých stavařů, když vyšplhal po kamenných kvádrech na vrchol pyramidy v egyptské Gíze.

Zdeněk Pospíšil byl i všestranný sportovec (atletika, lyžování, jízda na koni). Jako atlet byl několikanásobným držitelem čs. rekordů ve sprintech na 100 a 200 m.

Zlomová událost přišla v roce 1952. Pospíšil se tehdy po mnoha peripetiích s úřadujícím režimem poprvé vydal do zahraničí – na letní olympijské hry ve finských Helsinkách. Českoslovenští atleti tehdy helsinské tribuny nabité diváky překvapili. V rozběhu štafety na 4 x 100 m překonali národní rekord a vyřadili favorizovanou štafetu západních Němců. Medaile běžcům unikla nešťastnou náhodou. Ve finále se jim nepovedla první předávka a štafetový kolík málem upustili na závodní dráhu. Závod sice dokončili, Zdeněk Pospíšil jako finišman však ztracené vteřiny už dohnat nedokázal. Skončili šestí, i přesto v tomto závodě vytvořili nový čs. rekord.

V roce 2001 Ing. arch. Zdeněk Pospíšil obdržel od Juana Antonia Samaranche diplom Mezinárodního olympijského výboru za propagaci sportu a olympijských myšlenek. O rok později vstoupil do brněnské Sportovní síně slávy.

(Události VUT)
zkráceno