Vincenc Makovský (1900-1966) byl český sochař narozený v Novém Městě na Moravě, kde pobýval až do maturity na místní reálce v roce 1918. V letech 1919-26 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze nejprve v malířském ateliéru a později přešel ke studiu sochařství (Jan Štursa, Bohumil Kafka). V letech 1925 a 1926 se účastnil zájezdů do Itálie, kde byl uchvácen studiem renesančních plastik. V letech 1927 - 1930 pobýval společně se sochařkou Hanou Wichterlovou v Paříži, kde se školil u sochaře Antoina Bourdella. V polovině třicátých let se názorově se surrealismem rozchází a do jeho tvorby vstoupil realismus. V průběhu roku 1935 podnikl cestu do Paříže, Londýna a tehdejšího Sovětského svazu. Mezi lety 1939-45 stanul na pozici vedoucího dílen plastické práce na Škole umění ve Zlíně. Od roku 1945 vyučoval jako docent na Vysoké škole technické v Brně. Roku 1952 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V poválečných letech se věnoval převážně monumentální pomníkové tvorbě, za což byl roku 1960 oceněn Řádem republiky.
Zdeněk Makovský (*1946 Brno) vystudoval obor architektura a urbanismus na stavební fakultě VUT v Brně v letech 1964-70. Během 1970-75 byl zaměstnán jako projektant v Investprojektu Brno v ateliéru Ing. arch. Františka Kočího. Násleně do sametové revoluce vykonával svobodné povolání v oblasti výtvarná tvorba. Od roku 1990 působí na FA VUT, kde vede Ústav zobrazování (1997 habilitace). V roce 2003 založil se svým synem Danielem Makovským projekční a realizační ateliér Makovský & Partneři, s. r. o.. Filozofie ateliéru vychází z hledání podstat v každém architektonickém zadání. Výsledkem těchto snah není jenom projektová dokumentace, ale především realizace řešeného problému. Realizační činnost byla zatím úspěšně dokončena u několika bytových a průmyslových staveb. Typickým materiálem, který vyhovuje filozofii ateliéru a umožňuje realizaci minimalistického architektonického výrazu staveb, se stal pohledový železobeton.
Zdeněk Makovský: Tvorba Vincence Makovského
Ve středu 19. dubna 2017 v 15:00 hodin se v aule A310 uskuteční přednáška architekta Zdeňka Makovského, který představí tvorbu svého otce, významného sochaře Vincence Makovského.Vincenc Makovský (1900-1966) byl český sochař narozený v Novém Městě na Moravě, kde pobýval až do maturity na místní reálce v roce 1918. V letech 1919-26 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze nejprve v malířském ateliéru a později přešel ke studiu sochařství (Jan Štursa, Bohumil Kafka). V letech 1925 a 1926 se účastnil zájezdů do Itálie, kde byl uchvácen studiem renesančních plastik. V letech 1927 - 1930 pobýval společně se sochařkou Hanou Wichterlovou v Paříži, kde se školil u sochaře Antoina Bourdella. V polovině třicátých let se názorově se surrealismem rozchází a do jeho tvorby vstoupil realismus. V průběhu roku 1935 podnikl cestu do Paříže, Londýna a tehdejšího Sovětského svazu. Mezi lety 1939-45 stanul na pozici vedoucího dílen plastické práce na Škole umění ve Zlíně. Od roku 1945 vyučoval jako docent na Vysoké škole technické v Brně. Roku 1952 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V poválečných letech se věnoval převážně monumentální pomníkové tvorbě, za což byl roku 1960 oceněn Řádem republiky.
Zdeněk Makovský (*1946 Brno) vystudoval obor architektura a urbanismus na stavební fakultě VUT v Brně v letech 1964-70. Během 1970-75 byl zaměstnán jako projektant v Investprojektu Brno v ateliéru Ing. arch. Františka Kočího. Násleně do sametové revoluce vykonával svobodné povolání v oblasti výtvarná tvorba. Od roku 1990 působí na FA VUT, kde vede Ústav zobrazování (1997 habilitace). V roce 2003 založil se svým synem Danielem Makovským projekční a realizační ateliér Makovský & Partneři, s. r. o.. Filozofie ateliéru vychází z hledání podstat v každém architektonickém zadání. Výsledkem těchto snah není jenom projektová dokumentace, ale především realizace řešeného problému. Realizační činnost byla zatím úspěšně dokončena u několika bytových a průmyslových staveb. Typickým materiálem, který vyhovuje filozofii ateliéru a umožňuje realizaci minimalistického architektonického výrazu staveb, se stal pohledový železobeton.
Vložil | Šmídek Petr, MgA. Ing.arch. PhD. |
---|---|
Vloženo dne |