PAOLO SOLERI a WILLIAM BRUDER

Milí studenti,

dříve než se Vám pokusím přiblížit Wrightovo zimní sídlo Taliesin West, rád bych zmínil dva architekty, kteří jsou s Arizonou nerozlučně spjati a jejichž stavby jsem zde měl možnost navštívit – Paolo Soleri /1919-2013/ a William Bruder /nar.1946/.

Paolo Soleri byl původem Ital, který se narodil v Turíně, kde v roce 1946 absolvoval na polytechnice školu architektury. V prosinci téhož roku se stal „apprentice“ Frank Lloyda Wrighta v Arizoně – Taliesin West i ve Wisconsinu – Taliesin East, kde setrval jedenapůl roku a podílel se shodou okolností na stavbě Sun Cottage pro Wrightovu dceru Iowannu, v němž jsem byl ubytován. Avšak v září 1948 byl odtamtud – současně s Markem Millsem a dvěma dalšími kolegy - vyhoštěn. Příčinou byl projekt trubkového železobetonového mostu „The Beast“ /bestie/, který Paolo Soleri vypracoval pro Atlas Cement Corporation, zveřejněný v knize a také na výstavě v Muzeu moderního umění v New Yorku. Soleri a Mills vyvěsili v arizonském restaurantu inzerát, že navrhnou a postaví zájemcům dům „za stravu a nářadí“a tato výzva zaujala bohatou dámu z Philadelphie Leonoru Woods která jim zadala stavbu svého domu v poušti, z něhož chtěla vzhlížet k obloze v pouštní krajině.Soleri a Mills, vybaveni jen svými vlastními jízdními koly a stavebním nářadím, koncipovali stavbu jako skleněnou kupoli, posazenou na polygonálním soklu z betonu a kamene. Během realizace došlo na staveništi k jisté romanci s dcerou paní Woodsové Colly, kterou podle legendy ukončila klientka rozhodnutím: „Mills dostane nářadí a Soleri mou dceru.“ Paolo Soleri se s ní v roce 1949 oženil a odejel do Itálie, zatímco Mark Mills pak stavbu dokončil a později se proslavil realizací řady exkluzivních residencí v Carmelu, San Luis Obispo a dalších místech Kalifornie. V roce 1950 dokončený kamenný domek se skleněnou kupolí nafotografoval prominentní americký fotograf architektury Julius Shulman a stavbu v Cave Creek. Místní znalci však vzpomínají, že skleněná kupole byla otevřená jen jednou, právě při návštěvě Julia Shumana… Kkoncepcedomu vznikala paralelně s obdobnými myšlenkami Buckminstera Fullera, v červnu 1951 představil i na obálce časopis The Architectural Forum, čímž pronikla do širší světové debaty a proslavila své autory a předznamenala i některé myšlenky, které v šedesátých letech aktualizoval Norman Foster a architekti hnutí high-tech skupiny Archigram. Museum v Cave Creek letos v létě připravilo pod vedením Michaela P.Johnsona, profesora F.L. Wright School of Architecture, malou výstavu, připomínající význam této miniaturní stavby v dějinách moderní architektury.

Paolo Soleri se v Itálii seznámil s metodami pálení keramiky a odlévání bronzu v okolí Neapole a postavil manufakturu ve Vietri sul Mare , kde použil kousky keramiky a vkládal je do stěn z litého betonu, inspirován pravděpodobně Antoni Gaudím. V polovině padesátých let se vrátil do Arizony a postavil v Paradise Valley nedaleko Taliesin West, svůj „earth house“, částečně vklíněný do země z lítého betonu, obsahující residenci, bydlení spolupracovníků a manufakturu keramiky a odlévání bronzových zvonů, později nazývaný Cosanti. Soleri zde aplikoval principy pasívní solární energie, aby objekt, vklíněný do přírody byl chladný v horkých pouštních dnech a teplý v studených pouštních nocích. Výroba keramiky a zvonů stále úspěšně pokračuje a výtěžek je používán pro realizace Soleriho vizí. V druhé polovině šedesátých let získal 70mil od hlavního města Arizony Phoenixu ve výši 1130 metrů nad mořem pozemek , na němž s pomocí generací spolupracovníků začal realizovat vizi „apologie“, své urbánní ekologické laboratoře alternativního stavění. V létě 1991 Paolo Soleri odstoupil z vedení společnosti a předal zodpovědnost za další výstavbu Arcosanti dalším generacím. Paolo Soleri, jehož přínos světové architektuře byl oceněn mnoha mezinárodními poctami, zemřel v Cosanti letos 29. dubna v 93 letech.

K těm architektům, kteří prošli učednickou zkušeností v prostředí Arcosanti Paola Soleri patří i jedna z výrazných osobností současné arizonské architektury – William Bruder. Bruder se dostal k architektuře zvláštní cestou. Získal totiž bakalářský diplom v oboru sochařství na University of Wisconsin, studoval však také inženýrství, filozofii a urbanismus než, inspirován v roce 1967 přednáškou Paola Soleriho v Milwaukee, přišel na praxi do Acrosanti a teprve potom získal profesionální licenci a v roce 1974 si otevřel vlastní kancelář, kterou později z Wisconsinu přesunul do Phoenixu, když v Arizoně nalezl těžiště svých projekčních aktivit. Za svůj život realizoval mnoho obytných staveb, navazujících na trendy organické architektury a kombinujících přírodní materiály s perfektním užitím skla a kovů. Jeho vrcholným dílem je městská knihovna ve Phoenixu z roku 1995 s kapacitou 1 milion svazků, kterou mne architekt Bruder osobně provedl. Podle amerického způsobu je velká část knih přímo dostupná čtenářům. Pětipodlažní kubus obklopený po delších stranách půdorysu zaoblenými klínky se servisními provozy, zatímco severní a jižní průčelí jsou cele prosklená a otevřená k výhledu na město. Knihovna má logicky funkčně zorganizovaný provoz tak, že v přízemí jsou vstupy z ulice a z parkingu, přednáškový sál, galerie a restaurant, za nimiž následuje recepce knihovny a oddělení pro děti a sci-fi. V druhém podlaží je čítárna časopisů, komputery a meziknihovní výpůjčka, třetí podlaží je věnováno administraci a ředitelství, ve čtvrtém patře je depozitář knih a hudební knihovna a v posledním patře, velkoryse dimenzovaném s vysokým stropem je umístěna velká čítárna, prosvětlená ze severu a z jihu a částečně i horním osvětlením stropem. Štíhlé elegantní železobetonové sloupy nesou prefabrikovaný strop mají připomínat Labroustovu pařížskou knihovnu St.Geneviéve. Klimatizace, barevné i materiálové řešení vnitřního prostoru má vyvolávat pocit chladu, potřebného v tropické pouštní oblasti Arizony. Mírně zaoblený plášť západního a východního průčelí je krytou perforovanou mědí, zatímco jižní fasáda je opatřena žaluziemi ve tvaru plachtoví, automaticky řízeným podle intenzity dopadu slunce. Za tuto ikonickou stavbu v centru arizonské metropole získal William Bruder řadu ocenění, naposledy byl letos zvolen do řad Fellows Amerického institutu architektů AIA. V současné době dokončuje stavbu další městské knihovny v Billings ve státě Montana. Willa Brudera /nar.1946/ a jeho bystrý postřeh a citlivost jsme měli příležitost poznat i v Brně. Když jsem v letech 1997-2004 řídil „architektonické dny“ mezinárodního stavebního veletrhu, pozvali jsme ho v roce 1999 k velké přednášce, v níž nám své dílo představil a vyložil svou filozofii, založenou na kombinaci sofistifikovaného technologicky dokonalého systému navrhování, spojeného však s hlubokým pochopením humanistických potřeb oboru. Svou filozofii formuloval jednoduše a poeticky v několika větách. „Prožíváme-li architekturu, všechny naše smysly jsou probuzeny a oživeny. Napjatá je naše zvědavost, náš čas a naše místo ji reflektuje nečekanými způsoby. Naše mysl je otevřena novým ideám, naše důvěra v možnosti lidského úsilí je obnovena. Cítíme se pohodlně, ale přesto vybídnuti, abychom se soustředili. Chceme být na takových místech sami i s druhými. Chceme být na takových místech po celé dny a noci a ve všech ročních obdobích. Chceme mít čas na těchto místech, abychom poznali jejich tajemství a potvrdili platnost našeho počátečního obdivu. Chceme taková místa, abychom sloužili jako vykonavatelé našeho nejvyššího úsilí. Chceme taková místa, abychom přesáhli dobu naší lidské existence…“

Good luck!

Vladimír Šlapeta

Paolo Soleri, Mark Mills : Dome, Cave Creek, 1949-50

Paolo Soleri : keramická a zvonařská manufaktura Cosanti, 1956

William Bruder : městská knihovna, Phoenix, 1995